Blood elf-way of the little girl 2
,,Mey,pozítří jdeš poprvé do školy.Zítra ti pujdeme vybrat na trh pomůcky, ano? " ,,Ano,maminko."Holčička přikývla a vyběhla po schodech nahoru do svého pokoje.Měli ve městě dvoupatrový dům.Ne velký,ale dvoupatrový.V přízemí byla jen kuchyně a skladiště věcí a v druhém patře byly dva pokoje.Její a máminčin.Ve městě bylo stále jaro,léto nebo podzim a tak žádný dům neměl topení.Blood elfové vařili v kamnech nebo na otevřeném ohni a jedli ulovená zvířata nebo ovoce,zeleninu,zkrátka vše co jim příroda nabízela.Elektřinu vůbec neznali až na blesky při bouři.Nájem nemuseli platit,ale poplatky ano.Poplatky za to,že je stráže budou chránit před normálními nebo těmi nejohavnějšími stvoření,jaké vesmír kdy viděl.Lidé se většinou znali-tedy myšleno dospělí.Trenas tu měl kamarády,protože tu byl s otcem před rokem na nějaké důležité schůzi.V tu dobu poznal své nynější přátele.Oba-Mey i Trenas pocházeli z vesničky West Sanctum.Bylo tam všem dobře,ale před měsícem jí přepadli Murloci.Ne že by si blood elfové nedokázali poradit s takovým malým problémem jako jsou Murloci,ale ve vesnici nebylo moc vojáků a také teď byly vojenské síly potřebovány jinde. Nikdo při útoku nezahynul a tak se tato událost dostatečně přehlížela.Pokud je lid v bezpečí nebudou se riskovat další životy pokud to není nutné.Jistěže mě ztráta naší vesnice rmoutí,ale v tuto chvíli je to vedlejší záležitost.Toto prohlásil král Silvermoonu(král-boss,budu mu říkat takto,protože se mi to zdá lepší) by vnitřní ninja
V kuchyni se smažila večeře.Mey tu vůni měla velice ráda,protože věděla ,co bude k večeři. Smažená ryba.Milovala smaženou rybu!Ihned utíkala z pokoje dolů a dívala se na maminku , jak připravuje večeři. By narvssas.blog.cz
Nejen tu se připravovala večeře-a to ryba,kdesi jinde ve městě seděl u stolu Trenas a doslova mu už tekli sliny.Také byl rád,když je smažená ryba k večeři.
,,Pojďte!Večeře je už hotová!"zavolaly obě maminky a podávali rybu na stůl.U Trenase se pomalým krokem loudal k večeři Teodor-jeho otec.U Mey už nikdo kromě jí a maminky nebyl,takže už mohly začít jíst.Zato u Trenase...chlapec by nejraději vstal a popostrčil otce k rychlejší chůzi,ale věděl,že jeho otec si odpočinek zaslouží.,,Ale já si tu večeři zasloužím stejně,jako on odpočinek,,řekl si v duchu Trenas a tvářil se ublíženě.Ale to by nebyla jeho normální mamka a odpověděla mu už nahlas:,,A zacopak,mladý pane?" ,,Mami,prosím,přestaň už všem okolo číst myšlenky.Já vím že to umíš jsem hrdý na to že umíš věštit a číst myšlenky,ale prosím,nepracuj doma."Máma se na syna upřímným úsměvem usmála a jelikož Teodor už dorazil ke stolu,začali jíst.
Po večeři se šli všichni z obou rodin umýt do koupelny a šli spát.
Ráno se jako první probudila Mey.Nechala mámu spát,věděla že si potřebuje odpočinout. Sedla si do křesla a začala lisovat jednou knihou.Číst úplně ještě nedovedla,ale jí zajímali obrázky.Na jednom viděla mocného čaroděje,jak čaruje jedno kouzlo.Otočila stránku a uviděla rytíře,svatého válečníka,paladina.Ten zrovna tasil meč a byl napůl rozběhnutý do boje.Mey uslyšela kroky a tak knihu zavřela a vrátila ji na své místo,které bylo v knihovně. Zrovna,když položila do knihovny knihu,objevila se tu její máma.,,Dobré ráno,maminko." Řekla zdvořile dceruška.Matka jí to oplatila.K snídani měly chléb s mlékem a sýrem.
,,Děkuji za snídani,byla dobrá."řekla Mey a odhopsala se nahoru převléci do městského oblečení vhodnému do města.Byly to šaty.Bílo světle žluťounké šaty.Jejich vzor byl obyčejný ,až na motýlka v pravém horním rohu,u krku.Ten byl jasně žlutý.Zkrátka,když to shrnu: Byly to krásné šaty,ale existovali i lepší a krásnější.Matka se také převlékla a obě mohly vyrazit na trh.
Na trhu bylo vidět dost malých dětí,ale i větších až po ty které už musely chodit na vysokou školu,či něco jiného.Stánkaři si dnes libovali.Bylo tu tolik elfů,kteří potřebovali nakoupit. A u koho jiného než u stánkařů.V davu byla vidět i nějaká mála dívenka,která na sobě měla skvostné šaty posázené malými kamínky a drahokamy.Ta si to řinula za někým,kterého Mey identifikovala,jako jejího otce a matku.Když Mey s matkou šli ještě hlouběji do davu,uviděla blonďaté vlasy.Tušila komu patří-Trenasovi.Chlapec se otočil čirou náhodou zrovna směrem,kde byla Mey a uviděl její hluboké zelené oči a polodlouhé zrzavé vlasy.Tentokrát ani jeden pohledem neuhnul,ale Mey musela,protože jí matka zavolala ať si pospíší k jednomu stánku.Mey se tedy otočila a doběhla svou matku.Uviděla stánek s knihami. Matka už si jednu prohlížela.Byla bílá a na obalu po stranách měla různé zamotané různě tlusté čary.Matka se podívala na Mey a očima se jí ptala jestli se jí ta kniha líbí .,,Moc.Je to nejhezčí kniha kterou sem kdy viděla."(pro objasnění:ty knihy nebyly popsané ale prázdné . Jako sešity na geometrii.Jenže tyhle měly pevnou vazbu tak jim říkám knihy)Matka tedy zaplatila za knihu a vložila jí do košíku,který si vzala z domu.Šly dál.nyní byly u stánku s kalamáři a pery.Kalamáře byly skoro stejné až na pár,který byl noblesní a přepychový. Matka koupila normální a zeptala se Mey,jaké chce pero.Bylo tam růžové,modré,černé , červené,oranžové,bílé,fialové a zelené.Mey ukázala na fialové a když ho koupily,šly zas dál. Když se tak procházely,zjistili,že už vlastně všechno mají.Tak se otočily a šly směr domov. Když,ale stále byly v tom davu,nějaký muž omylem strčil do Mey a ta zase setrvačností strčení do jedné holky.Asi stejně staré jako ona.,,Promiň..."řekla Mey ještě dřív než se po pádu cokoliv stalo.,,Já ti dám promiň.Proč do mě strkáš?Nebýt toho davu už sem na zemi!" Mey se na ní divně dívala uviděla hnedé dlouhé vlasy stočené do drdolu a v košíku ,který nesli její rodiče uviděla ty dva přepychové kalamáře,knihu potaženou pravou kůží a modré pero. Dívka se nafoukaně otočila a šla si to zas tam kudy měla namířeno.Mey jen slyšela:,,Oh,Karin ,nestalo se ti nic?Je to divná holka,že jo?Jen tak do tebe strčí...."víc už Mey neslyšela a slyšet ani nepotřebovala.Karin jo?Tak tebe si zapamatuju!řekla si v duch Mey a vyrušil jí ten pán, Který do ní strčil.,,Omlouvám se,nechtěl sem vám způsobit takové potíže.",,To je dobrý" řekla Mey a i s matkou šla dál domů.